„Hrábnu si do zadku, naberu plnou hrst konečníkové krve a cáknu jí Kenovi do očí.“

Pokud vám tato věta přijde stejně zábavná jako mě, tak jednoznačně doporučuji zakoupit novou knihu Štěpána Kopřivy Aktivní kovy. Pokud to ve vás vyvolává záchvaty purismu a žaludeční nevolnost, tak se ve vlastním zájmu knize, potažmo této recenzi vyhněte.

Autorů akční sci-fi je v české kotlině pramálo, a autorů co si pro litr krve, ještě navíc s ďábelským úsměvem na tváři, nejdou daleko je bohužel ještě méně. Takže nová kniha Aktivní kovy byla pro mě nutností. Ne že bych se nějak zásadně vyžíval v násilí, na druhou stranu tento typ literatury působí na můj mozek jako když si člověk dojde na masáž a nechá se masírovat několika polonahými Thajkami najednou. Nemusím na nic myslet, a nechávám se unášet Kopřivo-De Klerkovský černým až bestiálním humorem, který je v knize všudypřítomný, a je poctivě zaléván proudy krve tak jako Béda Trávníček hnojí, svůj anglický trávník.

Kniha jako taková je rozdělena do dvou částí, kde můžeme sledovat vývoj hlavního hrdiny, a ač se to možná může zdát dost neuvěřitelné jistý vývoj či pokrok tam je. Knihu jako takovou jsem si interně rozdělil na analogovou a digitální část. S tím, že analogem, myslím klasický masakr humanoidních postav, kdežto digitální kus je spíš o tom, jak zrasit co nejvíce robotů.

Na začátku knihy jsem si užíval klasický Rambo scénář, aneb armáda vycvičila dokonalého zabijáka a po jednom průseru tak nějak neví, co s ním dál. To by ovšem nebyl De Klerk, aby si neporadil a tak nějak jak se říká, „se o sebe nepostaral“. Zhruba ve 40% knihy se vraždění De Klerka zvrhlo do Asfaltového pekla a opět jsme se s hlavním hrdinou brodily v mrtvolách. Zrovna když jsem si říkal, jestli toho masakru není trochu moc, tak se dostavila vcelku zajímavá zápletka, která De Klerkovo vraždění posunula do další roviny. Dokonce jsem se přistihl, že několik minut vážně uvažuji nad tím, že až se to stane skutečností, a ono se to opravdu jednou stane, tak to bude prostě masakr. No nic, jak rychle přišlo atraktivní myšlenkové znásilnění, tak rychle stříkaly střeva nejenom z emzáků a můj mozek opět dostal svobodu a nemusel jsem myslet na nic, protože všechno za mě vymyslel De Klerk a jeho hyper-odolné tělo.

Zde by měla následovat recenze na druhou část knihy, ale já si půjčím větu z knihy, abych mohl oznámit: „Pohleďte pane Hume, mistra políbila múza a dotváří Dílo!“

A v rámci reklamního teaseru mi srdce velí napsat pouze, že druhá půlka je JINÁ, a určitě stojí za přečtení.

Abych to nějak globálně shrnul, tak si myslím, že Aktivní kovy fungují samostatně (olovo - kovy) i jako celek a osobně musím napsat, že druhá půlka se mi líbila o prsa korejské dívky víc.

Na závěr bych si dovolil poděkovat serveru Palmknihy.cz, který mi poskytl knihu k recenzi. 

A na úplný závěr něco malého z vlastní vykradené zahrádky, aneb poděkování za De Klerka a plno nekontrolovatelných výbuchů smíchu v MHD.

Skupinka lidí stojí u barelu, kde hoří oheň. Z dálky je slyšet známá melodie jedné odrhovačky, a jak se člověk přibližuje, tak rozeznává text...

Řekni kde ty lidi jsou
co se tady mohlo stát
řekni kde ty mrtvoly jsou
kde mohou být.

De Klerk je tu během dne
zmasakroval do jedné
kdo to kdy pochopí
napíchat je na kopí.

De Klerk si je vyhlédl
s sebou domů odvedl
napíchá je na kopí
kdo to kdy pochopí.


Starší záznamy...